Xartos Thuranni

V severních erbových horách existuje několik skalních měst, jeskynních systémů a dolů. Zde se postupně usazovali elfové a kontrolovali tak těžbu smaragdu (jediné na Linelfloren). Při začátku VV byli tito elfové izolováni od zbytku světa armádami skřetů. Města sice neubránily, jeskyně ale ano. Postupem času jim zšedla lehce kůže, odbarvily se jim vlasy a ztmavly oči.

Xartos se narodil v jednom takovém komplexu zvaném Labyrint ozvěn . Rodiče byli obyčejní elfové (Naino Thur a Elivie Thur), věnovali se jako většina z nich důlní práci. Když bylo Xartosovi asi 8 let, začal také pracovat. Jako dítě se lehčeji dostával do úzkých šachet a spár. Navíc mu otec zaplatil výuku plavání, což byla mezi zdejšími elfy vzácná schopnost.

V 10 letech se ale jeho život radikálně změnil. Při odkryti jednoho nového dómu se ze tmy vyřítila Sarpa, neboli Temná smrt. Magické zvíře vypadající jako panter, avšak s šesti nohama. Na zádech měla navíc dva šlahouny zakončené ostny. Místo očí jí zářily dva smaragdy. Sarpa se vrhla na elfy. Xartos skočil do jeskynního jezírka a vydržel pod vodou co nejdéle. Když se vynořil, bylo po všem. Všichni elfové v dohledu včetně jeho rodičů byli mrtví.

Po této události si vzala Xartose na starost teta Ichilli. Matčina sestra se s Xartosovou mámou moc nemusely. Teta byla totiž čarodějka a navíc arogantní a nepříjemná elfka. A tak Xartos pracoval nyní víc než jiní. Makal a makal, dokonce víc než někteří dospělí. Poté co byly nalezeny některé jeskyně, kde se dalo dostat jen pod vodou, musel často využívat i své plavání. Jedinou odměnou pro něj bylo to, že se mohl od tety naučit cist a psát. Víc mu ale nedovolila. Na to však Xartos dlabal a začal studovat vše co měl v dosahu a co teta nestačila schovat. Zejména ho zajímala magie, její fungování, svět… (znalost světa I). Začal si dokonce potajmu zkoušet a zkoumat všechny ty věci, které měla teta pro své řemeslo. Lektvary, několik magických serepetiček. Tak to šlo dalších deset let.

Po této době už to vypadalo, ze se svět po VV uklidňuje. K temným elfům začali chodit první obchodnici a obchod se začal hýbat. Někteří z obchodníků byli dokonce Goblini, a tak se Xartos naučil i trochu skřetsky. Bohužel z vytěžených smaragdů nedostal Xartos ani vidru, vše shrábla teta. Když bylo Xartosovi asi 20 (+- 3 roky do plnoletosti) měl toho tak akorát dost. A tak se stalo, že Xartos utekl. Vzal si sebou jen to nejnutnější. Tetě ukradl grimoár, oko Sarpy a pár smaragdů. Ty však mu dlouho nevydržely.

Z hor se vydal na východ. Již uměl 2 kouzla, ale nestačilo to, a tak se naučil i slušně zacházet s holí. Jediné co ho štvalo, bylo slunce a samota. No co, snad si zvykne. Kvůli samotě si Xartos po pár dnech v horách přivolal přítele, Havrana Xazaxe.

Teď cárá po světě a snaží se ho poznat, zažít dobrodružství, neumřít hlady ani pod čepelí meče a najít něco, co ho dál nasměruje.

Pozn: Temní elfové mají více jak sto výrazů pro tmu, temnotu a odstíny šedi. Thur znamená temný v té nejtmavší podobě. Po té co Xartos utekl, nechtěl nechávat tetě po sobě zbytečné indicie, a tak své jméno pozměnil. Stal se z něho Xartos Thuranni. Xartos Temná Smrt. A tak se příšera, která zabila jeho rodiče, stala součástí jeho jména i erbu.

Vzhled: Xartos je hubený, 170 cm vysoký temný elf. To mimo jiné znamená, že má našedlou pleť, bílé vlasy a nepřirozeně černé oči. Aby mu nesvítilo slunce do obličeje, nosí skoro pořád plášť s kápí. Ovšem plášť i zbytek jeho oblečení se ztěží dá nazvat nějak jinak než hadry. Někde sehnal kožené brnění, ale to má také evidentně svá nejlepší léta za sebou. Opírá se o okovanou hůl a neustále má někde blízko u sebe krákoráka Xazaxe.

Novinky: Jak Xartos postupně bohatne, je to vidět i na jeho oblečení. Vyplenil skříň na šaty upírovi, a tak se teď promenáduje v černých kožených kalhotách a vestě. Koupil si také nový černý plášť, zřejmě aby mu ladil k očím. Nakonec zainvestoval do bílé košile a už je zase na dně, ale vypadá jako švihák. Pořídil si také celokovovou hůl se špičkou a krásnou hlavicí, do které si dal zasadit oko sarpy. Elegantně drsný.

Zajímavé schopnosti a dovednosti: Než Xartos utekl od tetky, stihl se toho naučit dost a dost. O magických předmětech, okolním světě, samozřejmě číst a psát, takže teď může číst všechny ty tlusté a zaprášené knížky pohádek a pověstí a kouzel. Umí kolem sebe mávat holí tak, že by mohl vyzvat Daniela na souboj. A kromě toho je velice pyšný na to, že umí plavat. Jediné, co ho vážně štve, je slunce, ale pracuje na sobě a snaží se zvykat, navíc ve tmě vidí vážně skvěle. A taky mluví skřetsky, což je dost podezřelé.

Jejich změny a zlepšení: Kde může, tam Xartos ukradne nějakou knížku a studuje, takže teď už je opravdový přeborník na báje a legendy Linelfloren. Pomalu si zvyká nosit brnění a po pár bitkách už se zlepšil i boji s holí. Ovšem rozumně usoudil, že lepší je v boji se držet mimo dosah soupeře, a proto se soustředil na házení. Hází všechno. Kameny, šišky, sekyrku, kladivo...co je po ruce. A dost dobře se trefuje.

Xartos čaroděj:
Dlouho mu nikdo nevěřil, že umí kouzlit. Vždycky, když o tom mluvíme, se Xartos tváří tajemně a říká, že světelné efekty nejsou nic pro něho. Tvrdošíjně odmítá vyčarovat ohnivou kouli. Takže nezbývá, než věřit, že jeho přesný a ničivý zásah při hodu kamenem nebo sekerkou není ani tak záskuha jeho šikovnosti, ale nějakých kouzel. Jednou se fakt naštval, že mu nikdo nevěří a vyčaroval blesk, kterým zabil králíka. Ovšem proti Danově ohnivé kouli to byl odvar. Na druhou stranu Xartos oslnil kouzlem, které ho přemístí kam chce, a klidně strašně daleko. Dan říká, že prý je to strašně těžké a že je v tom nějaká čertovina.

Teď už o Xartosových schopnostech nikdo nepochybuje. Poté, co dokázal Danielovu sestru Julii zbavit drápů, špičáků a rohů, které jí vyrostly, když ji posedl démon, se na Xartose někteří z nás dívají s novou úctou a respektem.

Neobvyklé položky v inventáři:
Jakýsi grimoár, který je prý pro čaroděje úplně nezbytný a jedno házecí kladivo, které před 5-ti svědky rozbilo hlavy na kaši 3 skřetům jedním hodem. Taky Oko sarpy je prý neobyčejný smaragd. Třeba mu v té holi bude ve dne temnit na cestu, kdo ví.

Čeho se bojí:
Hlídačů městských parků a jinak ničeho na světě. Ani démonů ani oživlých mrtvol.
Možná leda toho, že si by ho mohla jeho tetička najít.

Typické rčení:
Už aby byl večer!