Galthoniel
Rasa: elfka
Povolání: lučištnice
Věk: řekněme 25 (narozeniny má 13.10.)
Rodina:
Galthoniel žila poklidně se svými rodiči
(otec Gordon, matka Eliel - oba druidi) a o tři roky starším bratrem Elderem,
na kterého si ovšem nevzpomíná,
v poklidném hvozdu někde na severozápadě. Často bývala u jakési lesní
stařenky, jenž byla přítelkyní jejích rodičů.
Neznala její jméno, ale brala ji jako svou babičku, která ji učila poznávat
bylinky a houby.
Jednou však, když byla u stařenky, do lesa vtrhla spousta neznamých mužů a
unesli nebo zabili každého,
koho našli. To bylo Galthy asi 9. Zůstala u stařenky a do svých 14 let, kdy
stařenka zemřela.
Popis:
výška 168 cm, váha 54 kg, chodí oblečená v zelené a hnědé
(i sváteční oblečení, jež se ovšem moc neliší od "civilu". Jezdila na černém
koni Lordu Ianovi, na lamě Sweet Sue i jiných potvorách
Výzbroj:
dlouhý luk, okovaná hůl, nějaké ty dýky, a to je asi tak
všechno.
Záliby:
Toulání se po neznámých krajích a po Rackově, vymetání
hospod
(největí zálibou je pití piva, což nedopadá dobře), i přes svůj mladý věk už
pomýžlí na stáří
a sbírá zkušenosti, aby mohla jednou vyplout na moře a už se nevrátit.
/pozn. pokud jí jde jen o tohle, je ideální vyplout na moře úplně bez
zkušeností/
Nejraději ze všeho má ale palačinky s jahodama.
Zvláštní rys:
Má utkvělou představu, že je nejkrásnější dívka široko daleko
a velice žárlí na ty, které ji z tohoto omylu vyvádějí.
Vlivné známosti:
Isitar Mezom Grahame, Dalidius Sirielius VI.,
rádce krále Simona, Berin a Derik od krále Sarkana, Farus z vodního hvozdu
Nepřátelé:
nějaký plechovkovitý barbar s inteligencí tak -9,
Sirian Valdorf, Mirtan
Lásky:
Knihovník z Ton Flamiské knihovny (mimochodem upír), nějaký plechovkovitý barbar
s inteligencí tak -9, tajemný kamenný rytíř ze Šípova panství
Typické rčení:
"Já bych to tu zapálila."
"Máte palačinky s jahodama?"
A jak to s ní nakonec dopadlo:
Galthoniel se při jednom z posledních dobrodružství podařilo sejmout kletbu z Plechovky,
z něhož se vyklubal elegantní, světlovlasý, mužný a čestný paladin, nadto do Galthoniel
okamžitě hluboce zamilovaný. Galthy dostala od krále Sarkana I. darem gryfa,
od krále Largona V. za odměnu titul markýzy, a tedy už jí ke štěstí nechybělo nic.
Na svém gryfovi s Lestétem brázdili oblohu, procestovali každý kousek světa a Lestét se postupně omluvil všem,
kterým ve svém prokletí ublížil. Jestli měli děti, o tom se nepíše.
Jisté je, že po Lestétově smrti se dlouhověká a stále krásná markýza Galthoniel oblékla do černého,
nastoupila do černého magického korábu, jenž dokázal plout jak po moři, tak ve vzduchu a odplula pryč,
daleko od břehů Linelfloren, daleko od piva a palačinek s jahodama, někam, odkud už o ní nikdy žádné zprávy nepřišly.